Goals and different type of goals

      Sometimes people say (again) that we are a lost generation: we have our smart technologies separating us from the reality, we take drugs and care about nothing, create nothing. I don´t know about you but I think it is a big nonsense. I meet more and more often young people who work and work, then work in fitness centres, plan and have a feeling that they never do enough. The current hashtag „goals“ reflects it as well – there not only work goals, now. Apparently there should also be a clear concept of what body we should “build” by regular workout, what perfectly healthy and aesthetic  snack we should eat next time and what our hair and makeup should look like every single minute. And don´t forget to be “successful”. The icing on the cake was when I was asked during a job interview what are my “material goals”.

      Are we under a pressure of high and artificial expectations? Do we chase after goals without enjoying life as it is with its small everyday surprises, with hair, body and snacks that are not perfect and allegedly not suitable for instagram but beautiful because they are ours? With these thoughts I made 3 days and a half completely free and went to the mountains. Finally I made a time for myself and for a person who is like my other half. And it was a paradise. A paradise where are no goals, no expectations and no plans. Sleeping, running out and seeing a horizon with cottages and valleys, laughing to everything and eating yummy stuff and watching stars. And then going back and letting a piece of this paradise to every day. I wish everyone allows herself or himself something similar ad I am convinced that the result would be a total absence of wars.

     O mojí generaci se občas (zase) mluví jako o té ztracené: jsme napojeni na chytré technologie odtržení od reality, bereme drogy a nic nás nezajímá, nic moc prý nevytváříme. Nevím, jak vy, ale mě to přijde jako pěkná blbost. Naopak se čím dál častěji setkávám s mladými lidmi, kteří pracují a pracují, pak makají ve fitku, plánují a vyznačují se pocitem, že nikdy nedělají dost. Odráží se to mimo jiné i ve všudy přítomném hastagu „goals“ – ten se nevztahuje jen na práci, teď už máme mít jasno i v tom, jaké tělo si chceme pravidelným cvičením vybudovat, jakou dokonale zdravou a estetickou svačinu si dáme a jak by měly vypadat každou minutu naše vlasy a náš make-up. Přitom všem samozřejmě nezapomeňme být ve všem „úspěšní“. Korunu tomu nasadil můj nedávný pohovor, kde jsem byla tázána, jaké mám „materiální cíle“.

     Tlačí na nás až příliš vysoká a umělá očekávání? Honíme se za cíli, aniž bychom si užívali život jako takový s každodenními malými neplánovanými překvapeními, s vlasy, tělem a svačinou, které nejsou perfektní, údajně se nehodí na instagram, ale jsou krásné proto, že jsou naše? S těmito myšlenkami jsem se rozhodla udělat si ve svém strukturovaném diáři celé 3,5 dny volna v horách. Konečně jsem si udělala čas sama na sebe a na člověka, který je jako moje druhá polovina. A byl to ráj. Ráj, kde nejsou žádné cíle, žádná očekávání ani plány. Dlouho spát, vyběhnout ven a vidět horizont s chalupami a údolími, všemu se smát, jíst dobroty a pozorovat hvězdy. A pak přijet zpátky a kus toho ráje vpustit do každého dne. To bych přála úplně každému na světě – dovolit si něco podobného. A jsem přesvědčená, že výsledkem by byla totální absence  válek.  

xx

Audrey

Za modré denimové šaty Haily´s Betty moc děkuji TrendyBe, najdete je na ZOOT. Náhrdelník mi dal přítel a je od Helen Dubin, odkaz jsem našla třeba zde. 

Thank you, TrendyBe for this lovely blue denim dress, you can find it on ZOOT. Necklace was a gift from my boyfriend and it is by Helen Dubin, I found a link here. 

Photographed by Raiden Beckford