Timing is everything

Through the week I am almost always having loaded schedule and so I am having everything planned on minutes, sometimes even  on seconds. While running I am polishing my nails, I am studying on exams during the previous lesson and I am writing new posts during a night just like this one. My family often tells me if I shouldn´t slow down. But I couldn´t imagine my life without being in a hurry. And I am really glad that I don´t have the answer for question: "What are you doing when you´re bored?" Luckily I have the luxury of never being bored.

Lately I am enjoying travelling between individual events or schools. You never know who you can bump into (known or even unknown). When I am changing trains or when I have to make a transfer from train to metro I am always listening to the best playlist and I have to smile. When I take a look around and I see a person reacting to my smile or my moves to the beat then I have to smile even more. In that specific moment it´s like the train would stop for a moment in a tunnel and there´s just one positive energy all around because of those two smiles. That´s why I started to realize that people, who don´t even know each other, influence themselves with signals. For example people who are running up stairs from the tube can give you a signal that you might catch your metro and for once be on time where you need to be. I would like to send my positive signals everywhere. So if you meet a smiling girl with headphones, a pocket mirror, a sketch of new design or with a notebook in my hand don´t hesitate to ask me on anything. Do you need to know what way you should go, why am I smiling so much or what am I listening to? Or have we already changed our smiles on a tram?:-)

Přes týden mívám skoro vždycky časově dost nabitý program, a tak mám všechno naplánované přesně na minuty někdy snad i na sekundy. Třeba nehty si lakuji za běhu, na testy se učím o předešlé hodině a nové příspěvky píšu po nocích jako je tahle. Rodina mi často říká, jestli toho na mě není moc. Mě by ale život bez spěchu asi nebavil. A jsem strašně ráda, že vážně neumím odpověď na otázku: "Co děláš, když se nudíš?" Mám to štěstí, že jsem se snad ještě nikdy nenudila.

Poslední dobou mě hrozně baví cesty mezi jednotlivými akcemi nebo školami. Nikdy nevíte, na koho narazíte ať už známého nebo neznámého. Když přestupuji z vlaku na metro nebo z vlaku na vlak, to už je vlastně jedno, a v uších mi hrají ty nejlepší písničky, musím se z toho usmívat. Když se kouknu kolem sebe a vidím někoho reagujícího na můj úsměv a pokyvování do rytmu, musím se usmát ještě víc. V té chvíli jakoby se vlak zastavil v tunelu a všude kolem byla jedna pozitivní a naplňující energie těch dvou úsměvů. Začala jsem si proto uvědomovat, že i lidé, kteří se neznají, na sebe vlastně vzájemně působí signály. Třeba signály lidí spěchající po schodech nahoru z metra vám řeknou, že vám vyšlo načasování a metro nejspíš stihnete a jednou možná přijdete brzo tam, kam potřebujete. Ráda bych proto svůj šťastný signál rozeslala na všechny strany. Jestli tedy někdy potkáte pousmívající se holku se sluchátky, zrcátkem, návrhem nového modelu nebo sešitem v ruce, určitě se mě zeptejte na cestu, na náladu nebo třeba na to, co zrovna poslouchám. Nebo jsme si už někdy měnili úsměvy v tramvaji? :-)

XX
-Pearl

All the pics are taken by Kíťa Zahradníčková (Thank you very much once again ♥!). We made them yesterday at old tracks that used to head to the brewery.

Všechny fotografie byly pořízeny Kíťou Zahradníčkovou (ještě jednou jí za všechno moc děkuji ♥!). Jsou vyfoceny ve Velkých Popovicích na starých kolejích, které dříve vedly do pivovaru. 

Shoes from new collection Pointer footwear(http://www.pointerfootwear.com/) They look so cute with those funny doted socks. :)
Boty z nové kolekce Pointerfootwear (http://www.pointerfootwear.com/). Vypadají skvěle s mými puntíkovanými ponožkami. :)