Swing

I am sitting in a train and staring in front of myself. In my mind there are like million thoughts. I woke up from my trance when the Coldplay´s Mylo Xyloto ends in my player. I take a look around and with a fright in my eyes I find out that I am there all alone. Just me in a train with its light off. "Where the hell am I?", I am trying to recall. "Still in the suburb of Prague? But I wanted to go to the centre!"

You may have a few ideas how this situation could have happened to me. You might think that I didn´t manage it to the bed last night or that I am on drugs. Well, you are more than miles out. The seriousness of my situation is maybe even worse. Yes, it happened also to me. I fell in LOVE...

It´s a little bit like an illness. You can´t fall asleep but sometimes you need to sleep too much. You can´t eat but sometimes you eat too much. You cry and laugh and your feelings are on a roller coaster. And the worst your loved ones suppose you are insane. Your friends urge you to keep your feet on the ground and to stop ramble. You can call me a dreamer, a fantasist, a escapist or even a fool. All right. You don´t offend me at all. I like my feelings beeing on a swing. Actually I love them. I just want to ask you all for a favour. Could you please next time tell me that we should get off?


Sedím ve vlaku a hledím před sebe. Hlavou se mi honí asi tak milion myšlenek. Z transu mě probere až konec alba Mylo Xyloto v mém přehrávači. Rozhlédnu se a z hrůzou zjistím, že tam jsem úplně sama. Sama v zhasnutém vlaku. „Kde to vlastně jsem?", snažím se vzpomenout si. „Teprve Vršovice? Já ale chtěla na Hlavák!"
Asi vás teď napadá mnoho možností, jak se mi taková situace mohla stát. Možná si myslíte, že jsem se minulou noc nedostala do postele nebo že jsem na drogách. To jste ale vedle více než ta jedle. Vážnost mojí situace je možná ještě horší. Ano, stalo se to právě mně. Zamilovala jsem se.

Je to vlastně něco jako nemoc. Nemůžete spát, někdy ale potřebujete spát až příliš. Nemůžete jíst, ale někdy toho sníte až příliš. Smějete se a střídavě pláčete jako na horské dráze. A to nejhorší, vaši blízcí se domnívají, že jste se úplně pomátla. Přátelé vás nabádají, ať sestoupíte nohama na zem a přestanete blouznit.
Ať už jsem podle vás snílek, blouznivec, fantasta, nebo dokonce blázen. Prosím. Neurazíte mě ani v nejmenším. Mám své pocity na houpačce ráda. Tedy, vlastně, miluji je. Jenom vás chci všechny poprosit o laskavost. Můžete mi příště říci, že se vystupuje?

XX
-Pearl